NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
CORELIA je další mladičkou kapelou, která využívá stále frekventovanější cestu, jež před nedávnem vydupali PERIPHERY. Tato sebranka výrostků ze San Diega mastí po hudební stránce velmi slušnou směsku technického metalcoru, math metalu a progrocku. Vedle již zmíněných marylendských techniků je tu cítit i vliv kapel jakými jsou například PROTEST THE HERO a ačkoliv scéna zatím v této formaci nachází pouze dalšího věrného přepisovače toho, co tu již bylo několikrát vytvořeno a co do značné míry definovali jiní, řemeslně jde o bezchybnou porci technické tvrdé uziky. Co na tom, že trochu zůstávají ve stínu stylotvůrců a nijak nerozšiřují ani neobohacují kolbiště žánru... Nic to nemění na faktu, že po stránce formální jde o plně dotaženou nahrávku s parádním melodickým vokálem, tunou kytarových vyhrávek, pulzující basou a spoustou rytmických zajímavostí.
Nejen současné personální pletky s A HUMAN ABSTRACT ukazují, že tato banda snad neskončí hned po vydání debutového EP. „Nostalgia“ je rozhodně zajímavý odlehčený bratr k současným RED SEAS FIRE nebo UNEVEN STRUCTURE , který jen potřebuje zamakat na vlastní tváří, neboť by se po chvilce mohl utopit v přicházející tsunami stále podobnějších kapel djentového střihu.
7 / 10
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.